Les (2014/15)

Je 14. května 2015, mírně podmračené čtvrteční ráno. Před školou stojí nezvykle brzy autobus plný žáků z IX. a VIII. tříd. Ještě pár fotek, protože nám na dopravu přispěla Kooperativa a. s. a bez propagace nemůžeme vyjet, a vzhůru na Vysoké Chvojno. Mezitím se začínají ke škole scházet žáci ostatních tříd. 7.40 – druhé zvonění – běžně už jsou všichni ve třídách a hodina začíná, ale dnes je to jinak. Stojíme před školou, vedoucí skupin mávají čísly, aby upoutali členy své skupiny z různých tříd. Je potřeba rychle vyhledat svůj pracovní tým a začít pracovat na jedné z částí projektu. Každá skupina má za úkol zpracovat „papírovou“ prezentaci na téma určitého druhu lesa a vymyslet a graficky ztvárnit básničku na zadaná lesní slova. Bez rozdělení rolí ve skupině to nepůjde. Začíná organizace uvnitř supin a všichni se rychle pouštějí do vypracování zadaného úkolu. Ve třídách panuje pracovní klid, každý má svůj úkol, na jeho splnění závisí úspěch celé skupiny. Čas je neúprosný a náš lesní autobus přijíždí postupně pro další pracovní týmy, které čeká cesta lesem. Vystupujeme na Vysokém Chvojně „u závory“, což je vstup do chvojenského parku. Hledáme nenápadné zelené fáborky, zvykáme si na jarní zelenou barvu přírody, která bují všude kolem. Podle značení scházíme k oboře, kde na nás čeká pan Voborník. Vypráví o lesní zvěři a společně dáváme dohromady zásady chování v lese. Za své vyprávění si vysloužil několik pytlů usušeného pečiva, které naši žáci nashromáždili před akcí. Doufáme, že si usušené rohlíky a chleba nedá k večeři, ale podělí se se zvířaty v oboře. Pak už skupiny postupně vyrážejí na 6 kilometrů dlouhou trasu. Cílem není pouze ujít tuto vzdálenost, ale také projít jednotlivými stanovišti a splnit zadané úkoly, ve kterých se prolíná tematika lesa a naše vyučovací předměty. Tu hledáme paroží a snažíme se odlišit druhy lesní zvěře, které zdobí rohy, od těch, které se pyšní parohy (teď už konečně víme, že rohy nenosí jenom čert), tam zkoumáme značky a značení turistických tras – Proč se ta trasa vlastně jmenuje Viselce a jak daleko je do Nové Vsi? Snažíme se nahodit rybářskou udici tak, abychom nechytli jen starou botu, zjišťujeme, jestli ta voda není moc kyselá, aby náš úlovek nebyl vhodný jen na zavináče.  Vytvořit ze šišek čáru dlouhou jeden metr, to nepatří mezi nejtěžší zadání, horší je to s logickou úlohou na rovnání špejlí do trojúhelníků (stále nám nějaká špejle chybí) – chce to dát všechny hlavy dohromady. Hledáme stromy podle zadání vedoucího stanoviště - běh se spojí s poznáváním, pokoušíme se složit hlavolamy z dřevěných  kulánů  – jde to ztuha, i naši pedagogové tápou. Naše anglická rodilá mluvčí Leanne z nás trpělivě loudí anglická slovíčka, na němčinu potřebujeme i slovníky, vede se nám odhad výšky stromu a vzdálenosti, ovšem velkým oříškem je matematická úloha, jak se dostat do trezoru – lupiči se z nás asi nestanou. Trochu dovednosti potřebujeme k realizaci bivaku a na spolupráci a důvěře stojí provléknutí kamaráda pavučinou. Jedlé nebo nejedlé?  A co ty jedovaté? Na to jsou zvědavi Péťa s Vítkem – že by rostly už v květnu? Přemek a Martin nás provázejí mraveništěm a rovnají nám vědomosti o včelách. Trochu zabrat nám dává úkol vymyslet příběh, ve kterém všechna slova začínají na „L“ – no, jen si to zkuste, žádná legrace! Naši pozornost si vyzkoušíme na stanovišti zaměřeném na čtenářskou gramotnost: na tom pomníčku byly napsány čtyři řádky, to si je opravdu nezapamatuji?! A ještě musíme udělat v lese pořádek – podaří se nám najít vše, co do lesa nepatří?

   Několikrát nás po cestě doprovází májový deštík. To by se nám ve třídě asi nestalo. Rychle se blížíme k cíli, na cestu jsme sice dostali výbornou oříškovou tyčinku – to abychom doplnili energii – ale už na posledním stanovišti jako bychom cítili vůni kuřecího řízku. Naše školní jídelna totiž přijela za námi do lesa a po cestě nám fakt vytrávilo.

   Protože náš autobus zpozdila objížďka, máme čas i na fotbálek, hrají velcí s malými bez problémů z toho, že je někdo pomalejší, o tři hlavy menší a běžně o míč moc nebrkne. Ať se naši učitelé diví, kde bereme tu energii. Prostor nám poskytla paní Moravcová u své lesní restaurace. Pak už na nás čekal jen svižný přesun k autobusu a vzhůru zpět do Dašic. Teprve teď na nás padá ta pravá únava z pohybu na čerstvém vzduchu.

  Tak nějak vypadala naše lesní cesta. V pátek ještě děti pracovaly na dokončení prezentací, rozdělily si role a v 8.00 se všichni sešli v tělocvičně, aby získali informace o jednotlivých druzích lesa. Jednotlivé týmy přednesly svoje literární výtvory a zhodnotily, co se jim ve čtvrtek dařilo nejlépe. Dařilo se opravdu všem. Prezentace jsme vyvěsili na chodbách školy – jsou to prameny poznání. Kdo si přečte jen básničky, ví všechno o daném druhu lesa.

   PROČ? Proč měníme běžnou výuku za projekt? Proč vynakládáme spoustu energie na přípravu takového projektu? Těch „proto“ je víc.

1. Už Komenský nás poučoval, že je třeba učit hrou. Hra není tím hlavním, je to prostředek k poznání. Zadání úkolů na cestě lesem se jeví jako hra, ale skrývají splnění výstupů našeho školního vzdělávacího programu.
2.  Práce v týmu – tu používají naši pedagogové i při běžné školní výuce, ale v celoškolním projektu je povýšena, neboť týmy jsou vytvořeny napříč ročníky a třídami. Malí spolupracují s velkými, musí si rozdělit role a spolehnout se na sebe, učí se pomáhat si. Lépe se poznají, pak funguje získané pracovní kamarádství i v běžném školním životě.
3. Učitel ustupuje do pozadí, je jen průvodcem, občas trochu popostrčí, ale nevykládá.
4. Nejstarší žáci si zkusí zodpovídat za svěřený úkol. Musí vysvětlit, co budou žádat. Musí vynaložit velkou dávku trpělivosti  - to je na celý život.
5. Prezentovat svoji práci před tělocvičnou plnou žáků a učitelů, to chce velkou dávku odvahy.
6. Zažitá legrace, to je pouze přidaná hodnota.

   Letošní projekt byl navíc celoroční. Téma LES prolínalo jednotlivými předměty. Každá třída navštívila dvakrát za školní rok les. Vytvořila svého lesního třídního maskota, vyplnila pracovní list, vedla si cestovní záznamník, někteří žáci měli jedinečnou možnost podílet se prakticky na prořezání lesní školky a poslepu hledali svůj strom a pokusili se vytvořit takové ticho, aby mohli identifikovat všechny zvuky, které se v lese vyskytují. Před ukončením projektu proběhla se škole soutěž o nejzajímavější lesní fotografii. Snímky, které nám žáci zaslali, mohou návštěvníci školy obdivovat ve vstupních prostorách i dnes.  Mezi nejlepší lovce lesních snímků se zařadili Adélka Bunčeková (VI.třída), David Piskač (VI. třída), Anetka Tycová (III. třída) a Vojta Morávek (I.B). Odměněni byli všichni nadějní fotografové.

  Fotografie ze fotosoutěže projektu LES naleznete ZDE

 Máme za sebou již čtvrtý celoškolní projekt.  A opět musím konstatovat, že to za tu námahu stálo.

 Děkuji Sdružení přátel ZŠ Dašice, které nám, společně s Kooperativou a.s., pomohlo se zaplacením autobusu na Vysoké Chvojno a přispělo na nákup odměn do soutěže fotografů. Mé díky patří také Lesnímu družstvu Vysoké Chvojno s. r. o., jehož zaměstnanci pomohli vytvořit a zajistit některá lesní stanoviště a zapojili naši školu do projektu Lesní pedagogiky. Garanty letošního projektu byly Mgr. Květa Ševčíková, Mgr. Jitka Vaňousová a Mgr. Jana Tůmová.

 Za ZŠ Dašice Mgr. Lada Morávková

Další fotografie z projektu Les naleznete ZDE